5.11.06

Osud

Zrezly okovy, tížící mé nohy,
prohnily provazy, jimiž svázány,
ruce mé nečinně trpěly,
svobodu však mi nedaly.

Ztrhaný je ten list,
na kterém mého pera svist,
doufal v svobody zisk.
"A ty osude zmiz!"

Vzkřikl jsem a nadějí obdarován,
obracel jsem se do všech stran,
abych zvěděl, který kmán
by viděl, jaké štěstí mám...

Rukou náhle zvláštně otupělou
jsem otevřel branku rezavou,
vykročil do světa nohou neobutou
a utekl před rukou osudu krutou.

Avšak ten osud na mne zanevřel,
protože jsem se ho vyhýbat hleděl,
nenápadně se do života mi zas vetřel,
a nepřestal, dokud jsem nezemřel.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home