24.12.06

Vánoce se kvapem blížily a na mě padala sváteční atmosféra. Škola zjemnila, zima přitvrdila a všude byl Sandy Claws. Ne, že by se mi to nelíbilo (kromě toho Sandyho).

Dárky jsem nakupoval, jak jinak, na poslední chvíli. Jediný, který jsem začal vybírat s brutálním předstihem byl pro mojí přítelkyni. Nakonec jsem ho kupoval jako poslední, když jsem zhulený a po několika pivech vlezl do Globalu, s posledními dvěma stovkami v kapse... Byl moc hezký a nemusel jsem se ani mučit s dlouhým vybíráním. Chlast & THC má něco do sebe.

Přišel poslední den školy - Pátek, který se celý nesl v duchu hokejového turnaje. Tak jsem naběhl do školního ústavu, na první třídnickou hodinu, kde mi mimo jiné bylo sděleno, že na Maturitní ples PÚJDU, a to i se zlomenou nohou (I´d rather be skullfucked).

Potom jsme se odebrali na staďák, kde se hrálo... Márty donesl placatku s hřejivým obsahem (neznámého volume), a tak jsme se občerstvili, abychom zjistili, že náš tým bude hrát až tak za hodinu. Vyšli jsme si tedy na zdravotní přestávku ven, kde jsem po dlouhé době profoukl plíce nikotinem.

Brzy začaly zápasy, a když se na led dostal náš tým, tak to teprve nabralo grády. Kotel - tedy, KOTEL nastal se mnou. Zatímco předtím týmy měly jen velmi vlažnou podporu, já jsem při rozbruslení sehrával fandící slovy : "Teď bude kotel a to pořádnej, jasný? Já budu předeřvávat a vy po mně..." Pak se začalo hrát a hromový řev "SEPTIMÁÁÁ" duněl halou. Jestli fandili i ostatní jsem neslyšel, protože jsem řval hrozně nahlas a k tomu jsem ještě mlátil do stříšky nad střídačkou.

Kotel byl asi pořádný, protože jsme nakonec dostali cenu za Nejlepší/Nejsympatičtější fanoušky. Škoda že náš tým skončil třetí, ale vzhledem ke koncentraci bývalých hokejistů by to odpovídalo. Takže vcelku úspěch.

Skřehotavé sípání, jenž mi vycházelo z úst následující hodinu pominulo až po pár pivech. Pak jsem se vydal do hlubin velkoměsta nakupovat, přičemž jsem potkal Fandu a následující události jsou mi zahaleny zelenou mlhou. Plyšového zajíčka jsem tak mohl pořádně ocenit až potom, co jsem se doma vyspal.

Sobota byla pro mě únavná, i když to stálo za to. Předně jsem se rozhodl, že stůj co stůj dopravím zajíčka do Kralup. S čímž je zároveň spojena nadmíru příjemná povinnost sejít se se Slávkou :)
Osmikilometrovou trasu jsem nedočkavě urazil asi za hodinu. Cestou mě pronásledovali dva zabijáčtí psi, jednou jsem málem spadl do řeky, když jsem se zadíval na mraky a pak jsem smočil roh jednoho paneláku.

Další události jsou mi natolik soukromé, že se nebudu dělit s širší veřejností... Jediné, co mohu vypustit ven, jsou fotky :)



Dnešek byl frenetický, i když jsem si našel čas na dočtení Stroncia, které jsem ve dvě odpoledne narychlo balil pro bratra.

A večer, jako každý rok, jsme žrali řízky s bramborovým salátem. Mmm. Kapr a vinné klobásy byly taky. Jako každý rok.
A pak jsme rozbalovali dárky... Mě čekal set katany, wakizashi a tanto, nová superrychlá myš od Logitechu, předpažbí + 495mm dlouhá hlaveň pro Alenku, spoustu knih, včetně kompletního Pilipiuka a ponožky BW. Sám jsem toho moc nerozdal, poňevadž můj rozpočet byl omezen, ale na náhrdelník s modrými šutry pro mamku, kravavou Kulhánkovu knížku pro bratra, vtipnou sošku pro tatínka a plyšáčka pro Slávku mi akorát vyšlo.

Štosování hlavně do Alenky byl další úkol. Zbytečně jsem rozšrouboval celý přední kus, když stačilo zatlačit a pootočit hop... Načež jsem při sestavování zapomněl vložit pružinku (a znovu musel rozšroubovat...) a čelil ještě průserům vnější hlavně (drobné viklání - opravím vložkami z tenkých vrstev lepidla, zalepení koncovky předpažbí atd.).
A nafotil jsem se v kvádru.

Tak to je k vánocům a teď dobrou noc. Vlastně se ještě pustím do řízku na dobrou noc :)

0 Comments:

Post a Comment

<< Home